A A A

 

Zatímco u systémů vícekanálového ozvučení je subwoofer jejich nedílnou součástí, systémy stereofonní normálně fungují se dvěma celopásmovými reproduktorovými soustavami a subwoofer - pokud je použit - je pouze doplňkem navíc, jehož cílem je v ideálním případě zdokonalit přednes nejnižších basů, aniž by byl ovlivněn zvukový charakter zbylé části spektra. Výjimkou jsou pouze sestavy se satelitními soustavami se záměrně omezeným kmitočtovým rozsahem, kde je použití subwooferu nezbytné (např. Cabasse Io/Jupiter). Tím jsou dány i základní požadavky, které musí subwoofer splňovat. Je pochopitelné, že kvalita subwooferu by měla být srovnatelná s kvalitou celého audiořetězce - těžko lze předpokládat, že subwoofer za 5.000 Kč v kombinaci s reproduktorovými soustavami za 50.000 Kč splní požadavky na zdokonalení reprodukce. V každém případě je třeba subwoofer napájet ze samostatného výkonového zesilovače - ideální jsou proto aktivní typy, ve kterých je zesilovač vestavěn. Jeho výkon, který každý výrobce (někdy trochu nadsazeně) udává, by měl být alespoň dvojnásobný než výkon použitého stereofonního zesilovače, záleží však i na citlivosti použitého reproduktoru, velikosti místnosti, době dozvuku a dalších parametrech, takže toto pravidlo nemusí platit obecně. Někdy (např. máme-li citlivé hlavní reprosoustavy) je potřeba výkon subwooferu ještě vyšší, naopak v malých místnostech můžeme z požadavku na výkon mírně slevit. Jelikož výkony subwooferových zesilovačů dosahují v současnosti i u většiny levnějších modelů několika stovek wattů, nebývá s tímto parametrem problém. Další faktor, ke kterému bychom měli při výběru přihlížet, je konstrukce reproduktoru. Je to proto, že v určitém rozsahu kmitočtů dochází k překrytí charakteristik subwooferu a hlavních soustav. Bude-li mít každý z reproduktorů jiné zbarvení zvuku, dojde ke značnému zkreslení v oblasti dělicího kmitočtu. Čím je dělicí kmitočet nižší a strmost filtru vyšší, tím méně se případné rozdíly ve zvukovém charakteru reproduktorů projeví. V ideálním případě by měly být jejich membrány ze stejného materiálu, toho lze však většinou docílit pouze v případě, že použijeme subwoofer od stejného výrobce a ze stejné modelové řady jako hlavní reprosoustavy. Jestliže kombinujeme produkty různých firem, je dobré dodržet zásadu, aby tuhost membrány subwooferového reproduktoru byla vyšší než u hlavních soustav. Co se týče konstrukce ozvučnice, platí totéž, co u ostatních reprosoustav - s uzavřenou se docílí pozvolnějšího poklesu kmitočtové charakteristiky pod rezonanční frekvencí než s basreflexovou, což se pro poslech jeví většinou přirozeněji. Ozvučnice basreflexová se proti tomu vyznačuje zpravidla rychlejšími basy. V neposlední řadě je třeba brát ohled i na možnost připojení signálu. Pro poslech sterea připadají v úvahu pouze dvě varianty - buď připojení linkového signálu z výstupu předzesilovače nebo signálu odebíraného z reproduktorového výstupu výkonového zesilovače (subwoofer je potom připojen paralelně k hlavním reprosoustavám). Ostatní možnosti, využívané především ve vícekanálových systémech, nejsou pro kvalitní stereofonní reprodukci příliš vhodné. Základní princip totiž spočívá v tom, že funkce stereofonního systému nesmí být subwooferem nijak ovlivněna, to znamená, že když ho vypneme nebo nastavíme regulátor hlasitosti na "nulu", měla by sestava hrát stejně jako před instalací subwooferu. Proto není pro naše účely důležité, zda je zesilovač subwooferu vybaven kmitočtově oddělenými výstupy, měl by však mít stereofonní linkový vstup nebo vstup reproduktorový. Není-li použitý integrovaný zesilovač vybaven výstupem předzesilovače, nezbývá než použít připojení k reproduktorovému výstupu. U dělených zesilovačů je situace podobná, nemáme-li volný výstup na předzesilovači. Je sice možné použít speciálně upravený kabel k rozbočení signálu, je ale třeba dbát na impedanční přizpůsobení (zejména u pasivních předzesilovačů).

 

Jestliže máme vybraný vhodný typ subwooferu a správně ho zapojíme do systému, zbývá vhodně ho umístit a ovládací prvky nastavit tak, aby sloužil k naší plné spokojenosti. Od poslechového místa by měl být subwoofer přibližně ve stejné vzdálenosti jako hlavní soustavy a neměl by být umístěn v rohu místnosti, ani příliš blízko zdi. Nejlepší je umístění do stereofonní báze nebo k jedné z reprosoustav, a to na pevnou podložku - měkký koberec není příliš vhodný. Máme-li propojenou signálovou cestu, můžeme přistoupit k nastavení ovládacích prvků. Osvědčil se mi tento postup: Nejprve nastavíme hlasitost na 1/3, kmitočtový filtr na 100 Hz a fázi na 0 stupňů. Je-li vše správně zapojeno, po spuštění zdroje signálu by měl subwoofer hrát. Nejprve se pokusíme správně nastavit fázi - není-li subwoofer vybaven dálkovým ovládáním, je vhodné mít po ruce ochotného pomocníka, který několikrát nastaví přepínač fáze do opačné polohy a zpět a z poslechového místa zvolíme tu polohu, kdy jsou basy pevné a přesně lokalizované. Poté můžeme přistoupit k nastavení optimální hlasitosti subwooferu - regulátor otočíme na minimum a poté postupně zvyšujeme hlasitost do té doby, dokud jsou basy lokalizovatelné v prostoru. Jakmile je slyšíme ze subwooferu, pootočíme regulátorem nepatrně zpět a pokračujeme s nastavením dělicího kmitočtu. To je bez testovacího signálu a měřicích přístrojů sice obtížné a nepřesné, přesto zvládnutelné. Kmitočet filtru postupně snižujeme, dokud je zvuk v celém pásmu kompaktní. Dojde-li k "odtržení" basů (což bývá nejčastěji v rozmezí 60 - 80 Hz u stojanových soustav, 50 - 70 Hz u podlahových), kmitočet nepatrně zvýšíme. Poté opět upravíme hlasitost (podobně jako na začátku, ale výchozí poloha regulátoru je ta, kterou jsme nastavili v předchozím kroku) a znovu "doladíme" kmitočet. To opakujeme do té doby, než je zvuk vyrovnaný a prostorově přesně lokalizovaný - subwoofer nesmíme vnímat samostatně, zvuk musí vycházet i na nejnižších kmitočtech z prostoru. Poté překontrolujeme nastavení fáze (po přepnutí z dané polohy by se měla reprodukce basů slyšitelně zhoršit), a je-li v pořádku, máme hotovo. Pokud ne, opakujeme postup od začátku s opačně nastaveným přepínačem fáze. Nejzásadnější chyba, které se dopouští většina čerstvých majitelů subwooferu, je nastavení jeho hlasitosti na podstatně vyšší úroveň než odpovídá přirozenému kmitočtovému průběhu. I v tomto případě platí, že méně je někdy více - subwoofer nesmí být zvukově dominantním prvkem v sestavě. Při správné instalaci nedojde ke zhoršení prostorové lokalizace, ani k negativní změně zvukového charakteru naší sestavy, docílíme pouze vyrovnání kmitočtového průběhu v nejnižších dvou až třech oktávách. Rád bych ještě poznamenal, že použití jednoho subwooferu ve stereofonním systému je i při optimálním nastavení určitým kompromisem, nejlepších výsledků dosáhneme se dvěma subwoofery. To už je však finančně poměrně náročná záležitost a je třeba zvážit, zda není v tomto případě vhodnější investovat do kvalitnějších reprosoustav bez použití subwooferu.

« Zpět | Tisk