A A A

 

IMPEDANCE

Jednou z nejdůležitějších zásad, kterou musíte řešit ještě před nákupem reprobeden nebo AV komponentů, je zachování odpovídající impedance. Jako každý elektrický stroj klade i reproduktor (reproduktory) protékajícímu elektrickému proudu určitý odpor. Naproti tomu každý zesilovač/AV receiver má stanovenu vlastní ideální či lépe řečeno mezní impedanci (odpor), se kterou je schopen pracovat a do které nehrozí poškození zesilovacích obvodů. Protože v tomto případě by k poškození došlo „zkratem“, tedy snížením odporu pod únosnou mez, není vhodné připojovat k zesilovači/ AV receiveru reprobedny s nižší impedancí. (Upřímně, jen tak mezi námi, ono to není zas tak horké. Pokud k osmiohmovému zesilovači připojíte šestiohmové bedny a nebudete hrát extrémně nahlas a trápit zesilovač na hranici jeho možností, pak by neměl nastat problém.) Ty s vyšší impedancí připojit můžete, jen se připravte na to, že budou hrát méně nahlas. Rozhodně však doplňující sada beden musí mít shodnou impedanci a podobnou citlivost jako pár vašich původních reprosoustav. Jde především o to, že v opačném případě by mohlo dojít k problémům s předozadním vyvážením a prostorový efekt by nebylo možné doladit do přirozené podoby.

 

KONSTRUKCE REPROSOUSTAV

Pamatujte, že skříň reprobedny není jen „estetický držák“ na reproduktory, ale má mimořádný vliv na kvalitu zvuku. Proto reproduktorové skříni věnují výrobci velkou péči. Desky skříně jsou většinou vyráběny z materiálu MDF, což je vlastně dřevotříska vyráběná z velmi jemných dřevěných pilin, propojených speciálním lepidlem a pojivy, navíc je celek tvarován pod velkým tlakem. Nejde o nejlacinější materiál, a proto mívají jednotlivé desky rozdílnou tloušťku. Nejsilnější bývá čelo reprobedny. Říkám to vše jen proto, že na poklep nesmí bedny dunět jako buben. Tak, jako se koni kouká na zuby, do bedny se klepe. Pochopitelně před zaplacením účtu.

 

Reproduktor hraje, díky pístovému pohybu membrány, stejně nahlas ven i dovnitř bedny, tento „vnitřní výkon“ je nutné částečně eliminovat, tedy utlumit, a částečně využít. Vnitřek bedny bývá mnohdy vybaven zpevňujícími příčkami a tlumicími prostory, bohužel jen u dražších modelů. Akustickou tlumicí vatu cpou výrobci naštěstí do všech beden (kromě nejlevnějších modelů), aspoň že tak. Většina současných reprosoustav je vybavena takzvaným bassreflexem, tedy otvorem propojujícím vnitřek bedny s venkovním prostorem. Tento otvor je velmi pečlivě navržen (velikost, délka, tvar, materiál, povrch vnitřní trubice) i umístěn, musí totiž hrát jen v určeném kmitočtovém pásmu a současně nesmí způsobit tzv. akustický zkrat zkreslující reprodukci. Pokud je bassreflexový otvor vyveden na zadní stěně, pak ho nesmíte ucpat umístěním do police či přímo na zeď. Naopak pokud za ním bude 20 a více centimetrů volného prostoru směrem ke stěně, pak budou hlubší tóny výrazně hlasitější. S tím si ve vašem interiéru musíte pohrát, stejně jako se správným místem pro subwoofer.

 

V přehledu reprosoustav ve S&V 4/2004 byly zastoupeny dokonce i sloupové bedny připravené k naplnění oddělené části vnitřního prostoru sloupového boxu pískem či kovovými kuličkami (Mission M33 a Mordaunt-Short Avant 904). Tato těžká hmota navíc pomůže eliminovat vnitřní kmity a zvuku to opravdu prospěje. Pokud se rozhodnete pro písek, nezapomeňte jej před nasypáním propláchnout (ať si v nové bedně neuděláte svinčík) a pak důkladně vysušit v troubě. Důkladným zahříváním zlikvidujete i případné breberky.

 

Současné reprosoustavy mívají dva i více reproduktorů odlišné konstrukce i účelu. Frekvenční pásmo mají rozdělené a každý hraje jeho část. V nejběžnějších případech se setkáváme s dvoupásmovými, dvouapůlpásmovými a třípásmovými bednami. I dvoupásmové bedny mohou mít tři reproduktory, dva středobasové hrají ve stejném pásmu. Pokud tyto repráky mají stejnou konstrukci a velikost, a jen díky nastavení elektronické výhybky hrají každý trochu jiné, posunuté pásmo, označujeme bednu jako dvouapůlpásmovou. Od dvoupásmovek nelze očekávat stejně mohutné basy jako od třípásmovek, ale ve stejné cenové kategorii zase bývají preciznější ve středech. Basy u domácího kina většinou doženete subwooferem, ale chybějící středy těžko.

 

HROTY A PODLOŽKY

Zvuk je vlastně chvění vzduchu, a tak není divu, že se celá reprosoustava chvěje. Problém nastává tehdy, pokud bednu položíte někam jinam než na tlustý pružný koberec. Tvrdá podlaha či nábytek přijme tyto kmity a může zaznívat nevhodnými rezonancemi. Tento kontakt může navíc zpětně ovlivnit chvění boxu reprobedny a potažmo i zvuk. Ideální je tedy přenosu chvění mimo konstrukci bedny co nejvíce zabránit. Jsou dva způsoby – měkký a tvrdý. Pokud bedny podložíte pružnými podložkami, speciálními pryžovými puky či jinou absorpční hmotou, může bedna na těchto „pohyblivých podstavcích“ volně kmitat a chvění se nikam nepřenáší. Druhou možností jsou šroubovací špičaté hroty, ty eliminují chvění právě oním minimálním bodovým dotykem s podložkou. Od chvíle, co jsem si poďobal a škrábnul nově zbroušené a nalakované parkety, nesmějí mi ocelové hroty do kvartýru, přestože dnes již k nim často přibalují kovovou podložku. Osobně preferuji měkké odpružení, ale to je obecně vhodnější u méně rozměrných a lehčích reprobeden.

 

STOJANY

Ty vám doporučuji nejen proto, že výškový reproduktor má být přesně ve výši vašich uší, ale i proto, že mnohé stojany jsou konstruovány i jako pevná základna eliminující chvění. Menší bedny je díky nim možné zavěsit na zeď, kde je snadno nasměrujete a navíc nikde nepřekážejí.

 

KABELY

Než zakoupíte propojovací kabely, překontrolujte, jak velký otvor mají terminály vašich beden. Všechny přípojné terminály, tedy konektory reprosoustav v tomto přehledu jsou kvalitní šroubovací kousky s otvorem pro dostatečně silný kabel, tj. vodič minimálně o průřezu 4 mm2.

 

Kabely musí být přinejmenším párově shodné, tedy vždy přední (zadní) musí být propojeny kabelem stejného průřezu, značky, materiálu, konstrukce a, pozor, to je důležité, stejné délky! Do většiny terminálů je možné zasunout banánky, nejdříve ale musíte odstranit plastové záslepky. Bacha, zlomil jsem si na nich nehet, vezměte si nožík. Banánky jsou skoro nezbytné, pokud plánujete častější přepojování kabelů z bedny do bedny. Naopak to, zda jsou na bednách dva páry terminálů umožňující bi-wire či biamp připojení, nepovažuji za tak podstatné. Jde spíše o určitou nabídku možností.

 

PROPOJENÍ KOMPONENTŮ

Stejnou péči věnujte i signálovému propojení. Pokud DVD přehrávač připojíte analogovými „tkaničkami“, které mívá ve výbavě, nebo kabely v ceně 300 až 500 korun za pár, je nárůst zvukové kvality naprosto přesvědčivý. Fakt je to slyšet. Ještě maličkost, všech pět kabelů má být shodných. Poslechněte si také rozdíl kvality dekodérů v DVD přehrávači a AV receiveru (analogové nebo digitální propojení), rozdíly ve zvuku vás možná až překvapí. Také se vyplatí investovat do kvalitnějšího, masivnějšího (lépe odstíněného) kabelu scart/scart, případně hosiden (Profigold). Pokud je váš televizor schopen toho využít, i zde může dojít k znatelnému zlepšení kvalit obrazu.

 

Snad jsem na nic nezapomněl, a tak přeji příjemné hraní a pamatujte, že dolaďovat rozmístění a instalaci beden, subwooferu a nastavení parametrů AV receiveru je možné hodně dlouho. Delším experimentováním odhalíte možnosti a možná i drobné Achillovy patičky svého obýváku i aparatury.

« Zpět | Tisk