A A A

obsahuje drtivá většina sluchátek (od toho termín dynamická sluchátka). Systém sestává z membrány (tenká blána zpravidla tvaru hodně otevřeného trychtýře pevně uchycená za svůj okraj), cívky a permanentního magnetu. Cívka (spirála z tenkého drátu) je umístěná v magnetickém poli, které vytváří magnet a je pevně mechanicky spojená s membránou. Na cívku se přivádí elektrický signál, který v ní indukuje střídavé magnetické pole, jehož "síla" je přímo úměrná "hlasitosti". Toto pole potom interaguje s magnetickým polem permanentního magnetu čehož důsledkem je to, že se cívka pohybuje. A jelikož je cívka pevně spojena s membránou, pohybuje se i tato a svým pohybem způsobuje vlnění vzduchu, nebo-li zvuk. (Elektrotechnici nechť prosím prominou!)

 

 

Elektrostatická sluchátka

 

pracují podobně jako dynamická, jen je zde vyuzit princip elektrostatický a nikoliv magnetický. Vlastní konstrukce sestává z velké ploché membrány, která je umístěna mezi dvěmi plochými (perforovanými) elektrodami. Roli permanentního magnetu zde plní předpětí stejnosměrným napětím. Aby bylo možné vyrobit potřebnou hlasitost, musí se na elektrody přivádět signál napěťově zesílený na mnoho set voltů! Je tedy jasné, že se tato sluchátka neobejdou bez speciálního budící přístroje. Proto tohoto principu využívají jen vysoce kvalitní a velmi drahé modely (STAX).

Zvláštním druhem jsou elektretová sluchátka (spíše jen měniče), kde se předpětí "vyrábí" z nějakého materiálu, který je shopen vytvářet elektrostatické pole i bez přivedení vnějšího napětí. S těmi se potkáváte velmi často jako s různými pípátky a pod. Výrobní náklady při masové výrobě jsou nepatrné. Pro sluchátka ani té nejzákladnější kvality se nehodí.

 

 

Elektromagnetické měniče

 

se používají zejména pro svoji jednoduchost např. v telefonních sluchátkách. Systém sestává z magnetu s cívkou a pohyblivé feromagnetické, např. železné, kotvy, která buďto sama tvoří membránu nebo je s ní pevně spojena. Změna el. proudu v cívce vyvolá změnu magnetického toku a ten působí silou na pohyblivou kotvu spojenou s membránou.

Pro naše "sluchátkové" účely je důležité hlavně uspořádání označované v angličtině jako "balanced armature". Do češtiny by se dalo přeložit jako systém s "vyváženou kotvou". Protože to je obrat poněkud příliš technicistní, rozhodli jsme se používat termínu "tlakový měnič", byť je nám jasné, že se od principu klasického tlakového reproduktoru významně liší. Toto uspořádání je typické pro kvalitní intraaurální systémy (IEM čili špunty), protože umožňuje konstrukci extrémně miniaturních měničů o velikosti pouhých několika milimetrů.

 

 

Uzavřená sluchátka

 

mají mušli ze strany „od hlavy“ zcela akusticky uzavřenou. Pro posluchače to znamená, že jsou pro něj částečně potlačeny zvuky z okolí. Naopak okolí téměř neslyší nic z toho, co posluchač. Míra potlačení závisí na konkrétním provedení mušle. Běžné mají útlum odhadem tak 10 dB, velmi dobře zatlumená sluchátka 20-30 dB, speciální modely i více (např. kvalitní a drahé špunty, sluchátka pro aviatiku a hlučné provozy,…). Útlum lze ještě dodatečně vylepšit použitím speciálních aktivních elektronických obvodů, které snímají hluk okolí a přimíchávají jej s opačnou fází k poslouchanému zvuku. Tímto systémem lze zlepšit zatlumení okolí o nějakých 10-20 dB.

Velmi!!! obecně a zjednodušeně: pro výrobce je o něco složitější udělat kvalitní zvuk s uzavřeným systémem u velkých sluchátek. Proto také nenaleznete mnoho špičkových uzavřených modelů (beyerdynamic DT 770, profi Sennheiser).

 

 

Otevřená sluchátka

 

mají mušli ze strany „od hlavy“ více-méně otevřenou. V praxi to znamená, že je mušle opatřena mřížkou (a to až v celé ploše) nebo otvory různé velikosti a tvarů. Zvuk ze sluchátek je tak propouštěn i do okolí a posluchač také není od okolí významně akusticky oddělen.

Velmi!!! obecně a zjednodušeně: pro výrobce je jednodušší udělat kvalitní zvuk právě s co nejotevřenějšími systémy.

 

 

Polootevřená sluchátka

 

Lze popsat v zásadě dvěma způsoby:

1/ označuje je tak sám výrobce (zejména AKG). Sluchátka jsou pak tak říkajíc málo otevřená či s nějakou akustickou úpravou přechodu vnitřku mušle s okolím.

2/ dají se tak nazvat sluchátka, která mají uzavřenou mušli, ale náušník plně neuzavírá ucho. Sem můžeme dát např. většinu pecek a supraaurálních modelů, které nevyvíjejí větší tlak na ucho.

Řada lidí by s tímto zařazením nemusela souhlasit, proto jako polootevřená (a nebo chcete-li polouzavřená) sluchátka označujeme zpravidla jen ta, která tak označí sám výrobce nebo sluchátka, která nelze s klidným svědomím jednoznačně zařadit.

 

 

Circumaural (Full-size)

 

Jsou taková sluchátka, jejichž náušník plně uzavírá ušní boltec ve své dutině. Některé modely mají dutinu velikosti „tak-tak“, jiné přímo obrovskou. Obé mají své výhody i nevýhody, takže nelze principielně rozhodnou, co je lepší!

 

 

Supraaural (Ear-pad)

 

Jsou taková sluchátka, jejichž náušník leží přímo na ušním boltci. Jedná se zpravidla o sluchátka s mušlí menších rozměrů. Na první pohled by se mohlo zdát, že musí být tento systém nepohodlný, ale zdaleka to nemusí být tak (také jsou to nejmasověji vyráběná sluchátka). Např. sluchátka GRADO jsou právě taková!

Náušník může být buďto s malou dutinou (jako je u circumaural – zpravidla uzavřené modely) nebo ploché, zpravidla kryté molitanem.

 

 

Pecky (Ear-bud)

 

Jsou ta nejběžnější sluchátka, která dostanete k většině přístrojů zdarma. Usazují se „do ucha“ před sluchovod. Je to jeden z nejproblematičtějších systémů. Zjednodušeně řečeno: hrají tak, jak Vám padnou do ucha. Máte-li štěstí, hrají Vám i levné modely docela obstojně; máte-li smůlu, neuspokojí Vás sebelepší pecky. Ušní boltec je zkrátka hodně variabilní. U těchto modelů platí více než jinde: vyzkoušení předejde zklamání.

 

 

Špunty (Intraaural, in-ear-monitor)

 

Jsou sluchátka, která pro kvalitní poslech u nás nemají valnou tradici. Jejich zvláštností je to, že se zasunují přímo do sluchovodu. Vlastní měnič je miniaturních rozměrů a pracuje v podstatě jako uzavřený píst, na jehož druhé straně je sluchový orgán. Zvuk se přivádí do sluchovodu jen tenkou trubičkou (zvukovodem), která je obklopena náušníkem, který musí zabezpečit perfektní zatěsnění sluchovodu. Protože se používá zvukovodu, lze vytvořit i vícepásmové systémy (existují i 3-pásmové modely se třemi měniči!).

 

Tato sluchátka obklopuje spousta pověr, které Vám nebudeme moci náležitě vyvrátit. Volba je vždy na uživateli:

1/ je to nehygienické. Ano, asi je, zejména když si sluchátka s někým půjčujete (brrrr)

2/ množí se ve sluchovodu bakterie. Ano, asi množí (co jiného také mají dělat) a to vlivem dočasného „nevětrání“ asi i o něco více než normálně

3/ ohrožují sluch více než jiná sluchátka. S tím lze jen polemizovat. Je pravda, že máte jako by systém položený přímo na bubínku, ale na druhou stranu je u těchto sluchátek vyjímečný odstup od hluku okolí a to zase znamená, že můžete pro stejný dojem z poslechu zatěžovat sluch o několik desítek dB méně než při použití sluchátek bez většího útlumu

4/ při používání se v uchu nemůže vyrovnat tlak. Tento bod zatím nedokážeme posoudit, ale něco na tom bude

5/ hrozí úrazy. Souhlasím a to bez výhradně. Hrozí, ale nemohou za to sluchátka, ale nezodpovědný uživatele. Pokud používá sluchátka (zejména právě těchto vlastností) a je aktivní součástí dopravního provozu, patří takový jedinec právem do kriminálu! 

6/ vyšší modely jsou nepřiměřeně drahé (na tak malá sluchátka). A co taky dneska není drahé! Cena není určována velikostí, ale trhem. Jedná se zpravidla o hi-tech výrobky s nepříliš masovou výrobou

 

 

Zvláštní druhy sluchátek

 

1/ Reproduktory zavěšené u ucha, nebo-li legendární model AKG K 1000. Vlastně hybrid reproduktorů a sluchátek. „Ozvučnice“ se ani nedotýkají ucha, buzení je nutné výkonovým zesilovačem. Bohužel se již tento model nevyrábí (cena byla kolem 30.000; řada lidí je označovala jako nejlepší dynamická sluchátka vůbec).

2/ Systémy s odděleným měničem a náušníkem. Těch si můžete všimnout třeba u bodyguardů nebo hlasatelů TV. Vlastní miniaturní akustický měnič je připnutý např. vzadu na límci a zvuk je veden tenkým zvukovodem přes nějaký (zpravidla nenápadný) náušník do sluchovodu. U těchto modelů se počítá pouze s přenosem hlasu! Příkladem jsou např. systémy od spol. TELEX (dnes již součástí koncernu BOSCH).

 

 

Materiály pro náušníky

 

Neboli to, co tvoří přechod mezi sluchátky a hlavou. Každý materiál má své specifické vlastnosti, výhody a nevýhody. Nelze taxativně říci, že ten je lepší a ten horší.

 

molitan – zpravidla měkký, teplý, průdušný, savý, pohodlný. Moc nevydrží, ne každému je příjemný

 

koženka – zpravidla hladký povrch, jen minimálně saje pot, měkkost/pevnost je dána použitou výstelkou. Podle provedení může být i docela odolná proti opotřebení

 

kůže – používá se poměrně vyjíměčně a jen u nejluxusnějších modelů. Zpravidla příjemná na dotek s velkou výdrží. Nemusí být ale zcela nejpohodlnější

 

velur - my tomu přezdíváme "řídký samet". Jedná se o textílii z umělých vláken s velmi krátkým vlasem. Pro většinu lidí je materiálem příjemným, teplým, savým, trochu i klouže, takže se nelepí na pokožku. Používá se převážně u vyšších (beyerdynamic), až nejvyšších modelů (beyerdynamic a SENNHEISER).

 

textil - může být různého provedení a vlastností. Např. u některých vysoce kvalitních modelů AKG se používá velice příjemná umělá tkanina se strukturou jemné síťoviny.

 

měkký plast – ještě o dost trvanlivější než koženka. Dosahuje se s ním nejlepšího zatlumení okolí. Zpravidla dobře přilnavý povrch.

 

tvrdý plast – používají jen některé běžné modely (pecky) a pak ta sluchátka, kde je dominantní hygiena (omyvatelnost – např. nemocnice, solária) a extrémní robustnost (outdoor, armáda).

 

 

Konektory

 

Neboli to, čím sluchátka připojujete k „hrací skříňce“.

 

3,5 Jack (to je ten „menší“, anglosasové označují jako 1/8 palce). Ten mají osazena všechna přenosná sluchátka, většina levnějších modelů a i část modelů studiových a špičkových. Konektor může být přímý nebo zahnutý o 90st, či dokonce něco mezi tím. Toto provedení konektoru je zvláště důležité pro připojení k miniaturním zařízením, kde nevhodně zvolený konektor může zavazet.

 

6,3 Jack (to je ten „větší“, anglosasové označují jako 1/4 palce). Mají jen ta sluchátka u nichž se počítá jen s připojením k „velkým“ přístrojům a profesionální modely.

 

2,5 Jack. Používá se zpravidla u miniaturních zařízení a mobilních telefonů. Pokud chcete sluchátka pro tento konektor, pak Vám zpravidla nezbývá než se spokojit s řešením výrobce daného přístroje nebo použít redukci (na standardní 3,5 Jack). Důležité upozornění: zapojení těchto konektorů není zdaleka tak jednoznačné jako u ostatních! Do hry totiž může vstoupit ještě mikrofon!

 

 

Redukce

 

Potřebujete tehdy, pokud máte na sluchátkách jiný konektor než je zdířka na audio zařízení.

 

3,5 Jack -> 6,3 Jack je nejjednodušší varianta. U většiny „větších“ sluchátek je i přibalena. Spojením se konektor zvětší jen velmi málo.

 

6,3 Jack -> 3,5 Jack je už trochu komplikovanější. Redukce bývá přibalena jen vyjímečně. Provedení „špalík“ udělá bohužel z připojovaného konektoru malé monstrum 10 - 12 cm dlouhé a to musí ještě dobře držet v poměrně malém konektoru. Mnohem lepší je použití redukce kabelové, která je ovšem podstatně vzácnější (my ji ovšem máme).

 

3,5 Jack -> mobilní telefon. Je stále žádanější součástkou, protože lišáci výrobci sice rozšiřují multimediální schopnosti mobilů, ale neradi vybavují telefony standardním 3,5 Jackem a raději vám za tučnou sumu prodají vlastní, co nejexotičtější redukci. Naštěstí je dostatek alternativních výrobců, kteří se chopily příležitosti a nabízejí redukce za velmi přijatelné ceny.

 

3,5 Jack -> 2,5 Jack. Tady prosím velký pozor na to, co a k čemu připojujete a jak přesně je zapojena zdířka konkrétního přístroje (mono/stereo sluchátka, mikrofon, mono/stereo headset,…).

« Zpět | Tisk